Crackers.cz | nezávislý hiphopový webzin

Před pár dny skončila anketa ALBUM ROKU. S-KORE se jako jediný interpret zúčastnil s dvěma deskami. Jedna byla nakonec první a druhá byla, jak jinak než – druhá. Ani jedna se přitom u nás nedočkala recenze. Tenhle starej dluh na povrch vyplaval právě nyní, poté co je anketa u konce a vítěz jasný. Proto si dnes můžete dát dvojrecenzi na obě alba, která o první příčku soutěžila prakticky jen mezi sebou. Určitě je na místě se zeptat – šlo jen o chvilkový let na vrchol nebo se S-KORE zapíše hiphopovým fanouškům za kšiltovky? Zapomeneme na dopisy? Nebo rovnou na všechno?

S-KORE je kontroverzní osoba. O tom žádná. Říká to o sobě on sám, říkají to jiní. Rád provokuje. Útočí, ale ne samoúčelně, vždy přesně ví, čeho chce dosáhnout a jak posluchače dostat do varu. Nemusí jít zrovna o song Exodus, kde se naváží do všech pozerů, náctiletých zfanatizovaných hopíků a odkrývá pravý obraz současného hiphopu. Ostře se vyhraňuje a vybízí k národní hrdosti a vlastenectví. Ukazuje, že zná historii, ví proč říká to, co říká. Inter arma silent musae (přísloví od Cicera – Ve válce Můzy mlčí), Protestsong a Paní doktorko jsou tracky, kde jde o přímé politické téma. Jinde ale píše mezi řádky a vždy nabízí něco navíc.

Nelze psát recenzi na S-KOREho a nezmínit prášky. Zcela fatální téma, kterým jsou obě desky prolezlé od začátku dokonce. A možná zrovna tohle je důvod jeho úspěchu. Píše o sobě, o svých stavech, o vizích, halucinacích, vysazení, ale hlavně o skutečnosti. Jeho výraz je natolik přesvědčivý, že nelze, než věřit, že vše prožil. Dobrou ukázkou jsou Werther, Pohádková a Na konci cesty. Z trochu jiného úhlu hodnotím Vstávej! a Další den v ráji, kde je citelný motivační faktor povzbuzující každého zkrachovalce, aby nezkláněl hlavu a hlavně bojoval dál, protože „není důvod to vzdát“. Každopádně se dozvíte spoustu zajímavostí ze života člověka závislého na antidepresivech, včetně jejich názvů a barev.

Osobnější zpovědi a lásku hledejte spíše na druhém albu. Zatímco na prvním jde především o příběhovku Dal jsem ti všechno, na EP Zapomeň na všechno je toho víc – Poslední koncert a Zapomeň na všechno, se kterýma by se S-KORE nemusel stydět útočit na diskotékovou hitparádu a trochu klasičtější Byl jsem stejnej a Rezignace, který mi ale přijde textově slabší.

Do jiných kategorií bych zařadil Charlotte Buff – sebevražedný emo track na pozadí landovské kytary. Poslední track, kterej jsem nezmínil je Šípková Růženka – psychovize, která textem připomíná starýho dobrýho Slima. Více skeptičtější už jsem k diskofilnímu refrénu.

Možná teď už trochu tušíte, o čem je všech 16 songů z těchto dvou alb. Jde o mix originality, melancholie, deprese, tvrdosti, vlastenectví a lásky. S-KORE opakovaně řekl, že ho nezajímá, co bude o jeho věcech napsáno. Že dělá to, co chce, jak chce a nejlépe jak umí. Nicméně si myslím, že v druhém albu značně přepísknul se svým zvýšeným sebevědomím a disko hudbou především v první polovině desky. Ovšem tím taky moje kritiky zhruba končí. Vše je kvalitně nahráno, prskání do majku už tak nějak patří ke S-KOREho osobnímu kolorytu a flow. Píše o reálných věcech, lidech, stavech. Používá originální melodie a otevřeně vystupuje proti samplování a přebírání hudby. Na různých místech vkládá do textů poselství a skryté významy. Motivuje ostatní vlastním příkladem. Musím zmínit i vizuální stránku internetových releasů – je vynikající! S-KORE je takový, jaký je a myslím, že to tak i zůstane. Milovaný nebo nenáviděný.

bandzone.cz/score
www.tohlenenihiphop.com